Veřejnoprávní média v Evropě čelí nejsilnějším problémům v historii

Krize veřejnoprávních médií v Evropě nabývá na intenzitě ruku v ruce s tím, jak se prohlubuje geopolitická krize a obecně špatná nálada prostupující společností a národy. Podle aktuální zprávy Evropské vysílací unie (EBU) čelí vysílatelé bezprecedentní kombinaci politických tlaků, finanční nestability a rostoucí konkurence ze strany globálních platforem, což vede k postupné erozi jejich nezávislosti i dosahu. EBU v této souvislosti upozorňuje, že reálné financování veřejnoprávních médií v EU za poslední dekádu kleslo o 7,4 %, což nutí instituce k citelným úsporám.

V širším evropském kontextu se krize projevuje především oslabováním redakční nezávislosti a snahami o přímou transformaci veřejnoprávních institucí na státní média, což EBU kritizuje zejména v zemích střední a východní Evropy. Například na Slovensku a v Maďarsku došlo k legislativním změnám, které posílily vliv vládních stran na řízení vysílatelů, zatímco ve Francii či Británii se vede ostrá debata o zrušení koncesionářských poplatků a přechodu na financování ze státního rozpočtu. Unie varuje, že takové modely činí média zranitelnými a znemožňují jim dlouhodobé plánování.

Němci vypínají rozhlasové okruhy, končí i dětské rádio

V oblasti německého rozhlasového vysílání přináší takzvaná Reformní státní smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2025, největší redukci v historii. Celkový počet stanic veřejnoprávní sítě ARD se musí do ledna 2027 snížit ze 70 na maximálně 53, což znamená konec především pro úzce zaměřené a digitální kanály. Bavorský rozhlas například již přesunul do online prostoru stanici BR Puls (tamní obdoba Radia Wave), stejný osud čeká i na programy BR24live, BR Schlager, MDR Klassik, MDR Schlagerwelt, NDR Blue, NDR Schlager nebo dětskou WDR Die Sendung mit der Maus.

Rozpočet by se měl stabilizovat na částce 9 miliard eur ročně, v přepočtu tedy 218 mld. Kč. Je třeba si však uvědomit, že každá německá spolková země, kterých je šestnáct, funguje de facto jako samostatný stát s vlastní vládou. Zrušené projekty zmizí sice z klasického prostoru, ale přesouvají se do online světa. Vlády spolkových zemí chtějí touto cestou eliminovat duplicity. V rámci jednotlivých okruhů ARD byla posílena i společná večerní a noční vysílání. Veřejnoprávní rozhlasy se navíc pustily i do částečného omezování pokrytí FM, kdy méně významné vysílače nahrazují technologií DAB+.

Dojde i na televizní programy

V televizním vysílání je situace obdobná a směřuje k zeštíhlení tematické nabídky na polovinu. Do ledna 2027 dojde k redukci čtyř informačních a dokumentárních kanálů (Tagesschau24, Phoenix, ARD-alpha a ZDFinfo) na dva společné programy, o jejichž finální podobě a názvech se aktuálně rozhoduje. Velmi sledovaným krokem je také plánované včlenění kulturní stanice 3sat (společný projekt Němců, Rakušanů a Švýcarů) pod hlavičku evropského kanálu Arte. Očekává se konec lineárního vysílání stanice One, ZDFneo a KiKA mají do roku 2033 migrovat na internet.

V širším evropském kontextu se krize projevuje především oslabováním redakční nezávislosti a snahami o přímou transformaci veřejnoprávních institucí na státní média, což EBU kritizuje zejména v zemích střední a východní Evropy. Například na Slovensku a v Maďarsku došlo k legislativním změnám, které posílily vliv vládních stran na řízení vysílatelů, zatímco ve Francii či Británii se vede ostrá debata o zrušení koncesionářských poplatků a přechodu na financování ze státního rozpočtu. Unie varuje, že takové modely činí média zranitelnými vůči aktuální politické situaci a znemožňují jim dlouhodobé plánování digitální transformace. Bez silných nezávislých médií, která jsou schopna efektivně čelit dezinformacím a digitálním gigantům, zůstává evropský informační prostor fragmentovaný a náchylný k manipulacím.

ORF musí ušetřit více než dvě miliardy

Rakousko prochází podobně turbulentním obdobím jako Německo, přičemž klíčovým tématem je přechod na nový model financování a snaha o omezení politického vlivu. Od roku 2024 byl zaveden povinný poplatek za domácnost ve výši 15,30 EUR měsíčně, přibližně 370 korun, který nahradil dřívější poplatek vázaný na vlastnictví přijímače. Veřejnoprávní ORF však čelí tlaku na úspory ve výši 100 milionů eur do konce roku 2026 (2,4 miliardy Kč), protože objem prostředků z poplatků je zákonem zastropován.

Veřejnoprávní instituce musí nově financovat z vlastního rozpočtu (původně ze státní kasy) symfonický orchestr či stanici ORF Sport Plus. V nejbližší době čeká ORF vnitřní reorganizace vedoucí k větší politické nezávislosti. Významným krokem bylo již v červenci 2025 zrušení tzv. „práva na slyšení" zemských hejtmanů při jmenování regionálních ředitelů. ORF je přesto pod silným tlakem opoziční strany FPÖ, která požaduje úplné zrušení poplatku za domácnost, financování přímo ze státního rozpočtu a radikální seškrtání rozpočtu ORF.

Velké téma i pro Švýcary

Švýcarská veřejnoprávní média, reprezentovaná společností SRG SSR, se aktuálně nacházejí v období zásadní transformace vyvolané politickým a ekonomickým tlakem. Kvůli vládnímu rozhodnutí postupně snížit koncesionářský poplatek na 300 franků (ročně) do roku 2029, v přepočtu necelých osm tisíc Kč, a zároveň osvobodit většinu firem od plateb, spustila SRG úsporný program „Enavant“. Jeho součástí je i prodej oblíbených žánrových stanic Radio Swiss Jazz, Swiss Pop a Swiss Classic.

Paralelně s omezováním obsahu dochází k nečekanému zvratu v distribuci – k návratu k FM vysílání. SRG sice na konci roku 2024 analogové vysílače vypnula ve snaze o „digitální solidaritu“, ale tento krok vedl k masivnímu propadu poslechovosti (v některých regionech až o 49 %) a odlivu posluchačů k zahraničním stanicím. Pod silným tlakem parlamentu i veřejnosti, která si vynutila prodloužení analogových licencí až do roku 2034, musela SRG přehodnotit svou strategii. Veřejnoprávní instituce tak nyní připravuje návrat svých stanic na FM (pravděpodobně od 2027). SRG se problematice veřejnoprávních médií věnovala obsáhle začátkem února v této reportáži.

Další evropské země

Na Slovensku je rok 2026 ve znamení plného provozu nové instituce STVR, která v létě 2024 nahradila původní RTVS. Aktuální zprávy ukazují, že zpravodajství se pod novým vedením, ovládaným vládní koalicí, soustředí na nekritické pokrývání státních aktivit a sportovních akcí (např. ZOH 2026), zatímco investigativní složky byly zlikvidovány. V Maďarsku se situace v roce 2025 dále vyostřila přijetím zákona o „ochraně suverenity“, který vládě umožňuje skrze úřad SPO postihovat média za jakékoli financování ze zahraničí.

V Polsku sice došlo u veřejnoprávních médií k očištění od jednostranného zpravodajství ve prospěch předchozí strany PiS, ale za cenu trvalé právní nejistoty a závislosti na přímých vládních dotacích místo stabilních koncesionářských poplatků. V Itálii zprávy z poloviny roku 2025 potvrzují trend „medium-high risk“ pro politickou nezávislost RAI. Vláda premiérky Giorgii Meloniové čelí v roce 2026 pokračujícím protestům novinářských odborů proti schváleným pravidlům, která umožňují vysílat vládní projevy bez oponentury.