Autor textu MediaGuru
Reality show vnímají jako únik z depresivní reality; pořad nejčastěji
sledují spolu se svými přáteli.
Žánr reality show je zajímavý sám o sobě; má tendence překračovat zažité kulturní vzorce jejich cíleným rozrušováním a zaměřením se na to, co je ještě akceptovatelné a co už deviantní. V neposlední řadě narušují společenské bariéry, což ukazují například pořady jako Výměna manželek nebo VyVolení. Část jejich zajímavosti lze spatřovat právě v kontrastu osobností účinkujících a jejich zažitého prostředí. Jakým způsobem konzumují tento druh televizní produkce vysokoškoláci, zjišťovali výzkumníci z univerzity v Louisaně ve studii s názvem Simply Irresistible: Reality TV Consumption Patterns, jejíž závěry by mohly být pro nás relevantní v souvislosti s aktuální nabídkou našich komerčních televizí.
Vnímání reality show diváky se pochopitelně může lišit v několika hlavních ohledech. Pro některé z nich je nejzajímavějším aspektem těchto pořadů prvek soutěže, jiní zdůrazňují nepředvídatelnost děje nebo zaměření se na negativní okolnosti nebo chování. Nejdůležitějším motivem ke sledování reality show je podle předchozích zjištění vnímání vlastního statusu – diváci mají tendence vnímat sami sebe jako ty lepší, než jsou účastníci pořadů.
Vysokoškoláci dotazovaní v rámci studie Simply Irrestible: Reality TV Consumption Patterns vnímali sledování reality spíše jako stigma, které je však od jejich další konzumace neodradilo. Když měli vypovídat o tom, jaké pořady nejčastěji sledují, málokdy reality show zmínili, naopak přednost dostávala teenagerovská dramata, sportovní přenosy, sitcomy a zpravodajství. S překvapením následně zjistili, že sledování reality show věnují vlastně více času, než by si byli přiznali.
Navíc je pro vypovídající vysokoškoláky dobrým důvodem pro sledování reality show paradoxně právě odreagování a únik od reality. „Je to únik od skutečnosti, jako je válka a spousty ekonomických a politických problémů. Ve smyslu toho, že máte na výběr sledování reality show, která je sice někdy třeba extrémní, ale je zábavná, na rozdíl od zpráv o Marthě Stewart, Michaelu Jacksonovi, Kobe Bryantovi, nebo dokonce o válce – prostě něco, co je deprimující v protikladu s tím, co třeba působí bizarně, ale zároveň pobaví a slouží jako únik před tím negativním, s čím se lidé vypořádávají každý den.“ Téma úniku se také projevilo v momentě, kdy respondenti vypovídali o tom, jak reality show osobně prožívají. „Můžete vidět sami sebe v té show, vžít se do nějaké situace a pomyslet si: ,Co bych dělal já?‘“ vypověděl další z účastníků hloubkových rozhovorů.
Málokdo z nich sledoval reality show osamoceně. Mnoho z respondentů dokonce o společeném dívání se na televizi hovoří jako o „našem čase“, ať už se takto baví společně s rodinou, přáteli, nebo spolubydlícími. Sociální aspekt je také významným důvodem, proč vůbec mít přehled o určitých televizních pořadech – člověk se pak snadno zapojí do konverzace o pořadu a nezůstává stranou. Většina respondentů vypověděla, že se běžně o reality show baví, ale zároveň naznačují, že se trochu stydí za tento typ konverzace. „Opravdu se cítím hloupě, jako vysokoškolák bych měl být přece jenom oduševnělejší. Chápu, že je mi dvacet a ještě se toho mám hodně co učit, ale přece jenom mám obecně rád mluvení o něčem trochu chytřejším,“ přiznal respondent.
-jav-
Autor textu MediaGuru
Všecnopárty se i v sobotu udržela na čele sobotního večera po 20:00
v divácké skupině starší 15 let. Následovaly další zábavní pořady
Zázraky přírody a Superlov, který se stal zároveň jedničkou ve
skupině 15–54.
Postava Hurvínka má letos sté výročí a při této příležitosti vznikla filmová verze divadelní inscenace Hurvínkova cesta do Tramtárie, která zamíří do českých kin 16. dubna. Projekt rozšiřuje dlouhodobě repertoár Divadla Spejbla a Hurvínka a cílí na rodinné publikum. Snímek vychází z představení uvedeného poprvé v roce 2003, které si i po více než dvou dekádách drží popularitu u dětského publika. Filmová adaptace byla natočena na více kamer, doplněna o dynamický střih a zvukové efekty, s cílem přiblížit divadelní titul širšímu publiku prostřednictvím kinodistribuce. Režie filmové verze se ujal Vojtěch Frič, autory původní divadelní hry jsou Denisa Kirschnerová a Martin Klásek. Stopáž filmu činí 54 minut.
Nejvyšší sledovanost v pátečním večeru měly opět Všechnopárty
v divácké skupině starší 15 let a seriál Vyprávěj, který byl
zároveň nejsledovanější v 15–54.