Mediální deregulace v USA přispěla k polarizaci voličů

K současnému stavu nesmiřitelnosti na americké politické sféře i mezi tamní veřejností přispěla také deregulace tamního mediálního trhu v roce 1996, která měla usnadnit vznik nových stanic i fúzování těch stávajících. Výzkumníci z Washingtonské státní univerzity došli k tomuto závěru ve své studii podložené dlouhodobými statistikami názorové polarizace tamních voličů v období let 1984 až 2008. Všimli si, že právě po roce 1996 výrazně vzrostla. A nově dokonce i u respondentů, kteří uváděli, že jsou častými diváky zpravodajství. Do té doby však platilo, že lidé se zájmem o televizní obrazovkou zprostředkované informace o aktuálním dění vykazovali menší averzi vůči opačnému politickému táboru než občané, kteří zpravodajství nesledují. Nelze však vysvětlení tohoto jevu redukovat jen na zahájení vysílání Fox News Channel, který dává jasně najevo své konzervativní politické ukotvení.

Telecommunications Act přispěl k názorovému štěpení Američanů i jinými faktory než vyšlapáním cesty k nové televizní stanici Ruperta Murdocha. Výzkumníci odkazují na další studie, které výslovně zmiňují například převzetí stanice ABC společností Disney. Ta sice explicitně nedeklaruje ideologický postoj, ke zpravodajství však měla přistupovat v první řadě jako ke snadnému zdroji dodatečného zisku. To vedlo ke snižování nákladů, které se projevilo i ve způsobu zpravodajského pokrytí amerických primárních voleb. Začalo více připomínat komentování „dostihových závodů“ s důrazem na to, kdo je v čele či zrovna upadl. Ubývá však prostor pro analýzy a publicistiku obecně.

Mezi další ne automaticky vítané důsledky mediální deregulace ale patří paradoxně i to, co mělo být jejím hlavním přínosem: větší možnost zvolit si mediální obsah zabarvený tak, aby co nejlépe vyhovoval názorovému naladění diváků. Najednou se v éteru objevil nový prostor pro vyhraněné konzervativní, ale i liberální (respektive levicové) postoje, ve kterých se lidé mohli prostřednictvím televize ještě více utvrzovat.

Vývoj politické polarizace americké veřejnosti

„Problémem“ je v tomto případě samotná skutečnost, že svou sociální identitu zakládáme nejen na příslušnosti k určité názorové skupině, ale stejně tak i na ne-příslušnosti k některé jiné. Identitu tak definují rozdíly. A právě vnímané rozdíly mezi hodnocením „své“ politické strany (od nuly do stovky bodů, čím více, tím kladnější vztah) a její konkurence tvoří metodiku afektivní polarizace, kterou autoři využili.

Celkově ve sledovaném období 24 let zaznamenali nárůst polarizace o zhruba pět procentních bodů s tím, že po roce 1996 je prudkost trendu znatelná. Ač se nemusí tato hodnota zdát fatální, podle autorů se projevuje na volebním chování, respektive v období primárek, kdy mají lidé vyhraněných názorů větší vliv na stranické dění. Badatelé však zmínili, že do tak komplexního jevu, jako je formování politických názorů, zasahuje významné množství dalších faktorů, například aktuální události v podobě zapojení USA do válečných konfliktů.

Vzhledem k vymezenému časovému rozpětí a zaměření na vybranou událost (důsledky konkrétní legislativy) se navíc nevěnovali rozmachu sociálních sítí, které podle mnohých názorů ve skutečnosti ještě podtrhují jevy popsané výše. Konkrétně to je například tendence vytvářet názorové bubliny nebo neochota (či neschopnost) ověřovat zdroje rozšiřovaných informací. Z ryze českého mediálního pohledu pak studie připomněla možné důsledky tržní konsolidace. Tou momentálně domácí trh prochází. K názorovému štěpení veřejné sféry tak nemusejí přispívat jen samotné politické ambice nových vlastníků, ale i způsob, jakým se rozhodnou dosahovat zisku.

-jav-