Které postavy Ordinace vzbuzují největší emoce?

Loni obhájená disertační práce socioložky Ivy Baslarové (Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity) se zaměřuje na genderové vztahování publika k postavám soap opery Ordinace v růžové zahradě. Zkoumané publikum tvořili diváci z třicetitisícového Šumperku, třiatřicet hloubkových rozhovorů bylo vedeno snahou zachytit „vidění“ událostí a postav v seriálu, včetně identifikace diváků s nimi. Představy diváků o maskulinitě a femininitě se lišily, přestože šlo zaznamenat hlavní společné rysy. Vypovídající je už samotný fakt, že muži se za své diváctví Ordinace „styděli“ více než ženy. Podle Baslarové to dokazuje, že v souladu se stereotypem vnímají tento žánr jako „ženský“, tudíž se k němu nechtějí hlásit.

Zajímavostí je rovněž sama přítomnost mužských diváků. Podle v práci uvedené citace Lucie Konečné, původní šéfautorky seriálu, bylo třeba Ordinaci „zaměřit na padesátiletou ženu, která doma kouká na seriály. Podle toho to má být koncipované. To je prý tradiční divák Novy. No a překvapivě se ukázalo, že se dívají i muži a navíc poměrně velké procento puberťáků, kteří vlastně pořád sedí před televizí.“

Muži v pozadí

Jinak zůstavaly mužské postavy seriálu v rozhovorech upozaděné, až na Petra Hanáka a Čestmíra Mázla. Oba dle interpretace Baslarové „představují charakterní hrdiny, kteří do jisté míry sdílejí stejné pozitivní vlastnosti: neústupnost; potřebu hájit pravdu a sta‑vět se proti zlu, byť jim to přináší nesnáze a komplikace; ochotu pomáhat ostatním až na dno svých sil. (...)“ Výpovídající je citace respondentek (Eva, kadeřnice, 39 let; Soňa, obchodnice s kosmetikou, 52 let) k postavě Hanáka:

Soňa: To je fakt asi jedna taková postava, která je jako ze života.

Eva: On je prostě takový férový.

Soňa: On je takový svérázný, prostě svůj.

Eva: Jo a není podrazák.

Soňa: Přesně tak. To je postava, která tam fakt exceluje.

Eva: A vypadá moc dobře.

Zmíněné divačky kromě toho dále oceňovaly obě mužské postavy na základě vlastností jako je otevřenost, svéráznost, ochota, vlídnost, empatie a smysl pro humor. Diváctvo se jinak častěji vyjadřovalo k ženským hrdinkám, nejčastěji byly zmiňovány dvě postavy pokračující z první řady – Gita Petrová a Běla Páleníková. „Obě jsou nezávislé, svérázné, přímé a sebevědomé, ale taky milé, laskavé a obětavé,“ dočteme se ve studii. Původní šéfautorka Lucie Konečná měla napsat Gitu podle hrdinek soap opery Sex ve městě. Stvořila ji jako ekonomicky nezávislou ženu, která živí sebe a svou dospívající dceru; pracuje jako gynekoložka ve své privátní ordinaci a dochází také do státní nemocnice, kde operuje; je profesionálka, vzdělává se, publikuje a přednáší v zahraničí; navazuje nezávislé sexuální vztahy; působí velmi sebevědomě a spokojeně. „Tato postava samozřejmě vykazuje také známky tradičně pojímané femininity: je obětavá, chová se ke svým pacientkám mateřsky, je vlídná a milá a především má svou životní lásku, byť zpočátku nedostupnou - primáře Čestmíra Mázla.“

Stereotypy nejsou zajímavé

Jedinými skutečnými kritiky byli diváci Filip (29 let) a Jaromír (31 let). Vadila jim „překročení“ pravidel stereotypně definované femininity. Nezávislost, cílevědomost a sebevědomí pociťovali jako charakteristiky, které ženské hrdince nepřísluší.„Gita mi nebyla sympatická. Jako kdyby dělala velice jednoduše čáry za tím, co se stalo. Bez ohledu na to, jaký to má dopad na ostatní. Strašně lehce udělala nějakou věc, kterou pak druzí těžce nesli. Ale jinak těžko říct. Tak nějak obecně se mi nelíbila. Byla taková byla hodně dominantní, hodně chladná žena,“ vypověděl Filip. Stejnou měrou, jakou si divačky a diváci oblíbili Gitu, nesnášeli zdravotní sestru Kamilu Váchovou, kterou jedna z divaček doslova označila za „puťku.“ Kamilina nekonečná ochota pomáhat druhým, její submisivita a odevzdanost tak účastnice výzkumu doslova provokovala. Z předchozích citací studie by tedy šlo dále vyvodit, že stereotypně pojímané ženské a mužské role nejsou zárukou diváckého úspěchu.

-jav-