Konec bezplatného vysílání? Evropa řeší budoucnost, Česko je opatrné

Debata o budoucnosti pozemního vysílání (ať už televize nebo rádia) se v posledních měsících přesunula z teoretických úvah expertů přímo do diskusí mezi regulátory nebo jednotlivé mediální domy. Dnešním textem proto navazujeme na článek z minulého týdne, který se věnoval bezprecedentním výzvám, jimž čelí veřejnoprávní média v Evropě. 

Tato proměna je úzce spjata s technologickou infrastrukturou, která po desetiletí tvořila páteř informovanosti a kultury – pozemním digitálním televizním vysíláním (DTT) nebo analogovou FM distribucí. Zatímco dříve byla anténa symbolem stability a univerzální dostupnosti, v roce 2026 se stává předmětem složitých strategických šachů o frekvenční pásma a ekonomickou efektivitu. Tlak na uvolnění spektra pro mobilní sítě nové generace a raketový vzestup IP platforem staví evropské regulátory před zásadní dilema.

Pozemní TV v Británii pokračuje. A co FM vysílání?

Britská BBC v rámci své strategie úsporných opatření čelí nutnosti radikálně transformovat své provozní náklady, což vede k tlaku na rychlejší přesun k digitálním platformám. Generální ředitel Tim Davie v roce 2026 zdůrazňuje, že organizace musí směřovat k modelu „digital-first“, aby dokázala konkurovat globálním technologickým gigantům. Tento proces s sebou nese bolestivé škrty v tradičních lineárních službách a redukci pracovních míst, přičemž uvolněné prostředky mají být reinvestovány do obsahu pro platformu iPlayer a rozvoje datové analytiky, která je pro přežití v moderním mediálním prostředí klíčová.

Zatímco v televizním sektoru se o konci pozemního příjmu stále pouze debatuje, v oblasti rozhlasového vysílání na vlnách VKV (FM) došlo k zásadnímu strategickému obratu. Britská vláda po důkladném přezkumu rozhodla, že analogové rádio zůstane zachováno minimálně do roku 2032. Toto rozhodnutí vychází z faktu, že FM vysílání stále využívá přibližně třetina posluchačů a pro mnohé, zejména starší občany nebo řidiče starších vozů, představuje kriticky důležitý a spolehlivý zdroj informací. V praxi by tak mohlo opuštění analogového rádia nastat rychleji než u pozemního vysílání, které už je digitalizované.

Německo a budoucnost FM vysílání

V Německu se v roce 2026 znovu rozhořela debata o možném konci analogového rozhlasového vysílání na vlnách VKV (FM). Zatímco některé spolkové země a mediální regulátoři tlačí na stanovení pevného data vypnutí, aby se urychlil přechod na modernější digitální standard DAB+, německá vláda se k tomuto kroku staví zdrženlivě. Hlavním argumentem pro zachování analogu zůstává fakt, že miliony starších přijímačů i autorádií stále spoléhají na FM vlny, a předčasné ukončení vysílání by mohlo vést k významnému omezení dostupnosti informací pro část populace.

Situaci komplikuje také nejednotnost mezi samotnými rozhlasovými stanicemi. Zatímco veřejnoprávní vysílatelé vidí v DAB+ cestu k úsporám a technologickému pokroku, řada soukromých regionálních stanic se obává ztráty posluchačů i vysokých nákladů na technologickou obměnu. Diskuze se tak v současnosti nezaměřuje pouze na technické parametry, ale především na sociální a ekonomické dopady, které by nucené vypnutí analogového signálu přineslo v době, kdy se mediální trh nachází pod silným tlakem internetové konkurence.

Konec pozemní TV ve Francii do deseti let?

Další trhlinu v budoucnosti klasického anténního příjmu způsobil v únoru 2026 šéf skupiny Canal+ Maxime Saada, který během senátního slyšení vyslovil nekompromisní předpověď pro francouzskou pozemní TV. Podle jeho slov stojí tato platforma na prahu nevyhnutelného zániku a v horizontu deseti let se stane historii. Saada tento vývoj vnímá jako přirozený důsledek „platformizace“ médií, kdy se televizní stanice de facto mění v digitální aplikace.

Tento radikální postoj je úzce spjat s aktuálními konflikty mezi vysílateli a regulátory, které jen urychlují odklon od tradičních forem distribuce. Rozhodnutí francouzského regulátora Arcom neobnovit licence pro některé klíčové kanály v pozemních sítích vnímá Saada jako katalyzátor konce jedné éry. Canal+, který je aktivní také v České republice a na Slovensku, již dříve avizoval stažení svých placených stanic z pozemního vysílání, čímž jasně deklaroval, že budoucnost vidí výhradně v internetovém prostředí.

Komerční TV na Slovensku z pozemní TV odešly

Slovenský televizní trh slouží jako ukázkový příklad toho, jak rychle může dojít k erozi bezplatného pozemního vysílání, pokud klíčoví komerční hráči upřednostní výnosy z distribuce nad univerzální dostupností. Proces oslabování DTT platformy odstartovala již před lety skupina Markíza, která z bezplatného vysílání odešla. Tento krok tehdy vyvolal vlnu nespokojenosti u diváků zvyklých na bezplatný příjem, ale zároveň ukázal novou cestu monetizace obsahu.

Od roku 2026 se k tomuto trendu definitivně připojila i skupina Joj, jejíž odchod z bezplatného pozemního vysílání do placeného režimu znamenal pro slovenskou terestriku další citelnou ránu. Zatímco dříve byla anténa synonymem pro dostupnost nejsledovanějších stanic zdarma, dnešní slovenský divák se v rámci DTT musí v bezplatné nabídce spoléhat primárně na veřejnoprávní STVR a několik menších kanálů. Tento vývoj fakticky vytlačuje diváky směrem k IPTV a satelitním službám. Operátorům sice přináší stabilnější příjmy, zároveň však prohlubuje informační propast pro nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva.

Česko počítá s uvolňováním nových frekvencí

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) symbolizuje roli stabilizátora, který se v roce 2026 namísto radikálních řezů soustředí na evoluční rozvoj stávající platformy. Klíčovým dokumentem zůstává Strategie správy rádiového spektra, která garantuje zachování pásma UHF pro televizní vysílání i po roce 2030, čímž Česko vysílá jasný signál o podpoře bezplatného příjmu, na nějž stále spoléhá více než polovina domácností. Úřad finalizuje procesy pro rozvojové sítě 25 a 26, které mají mj. posílit regionální vysílání.

Navzdory této stabilitě však ČTÚ bedlivě monitoruje měnící se dynamiku trhu, kde podíl IPTV a kabelové distribuce začíná převažovat nad klasickou anténou. Regulátor se tak ocitá v podobné situaci jako jeho evropští partneři, byť s odlišným časovým rámcem: musí vyvažovat ochranu diváků, pro které je terestrické vysílání sociální nutností, s rostoucími požadavky mobilních operátorů na uvolnění dalších frekvencí. Česká cesta tedy nespočívá (zatím) v plánování „velkého vypnutí“, ale v hledání hybridního modelu.