Česká tvorba bude upadat, pokud se podmínky na trhu nezmění

Před dvaceti lety založili producenti Filip Bobiňski a Petr Šizling produkční firmu Dramedy Productions. Od začátku se zaměřila na výrobu seriálů pro televizní vysílání. Stojí například za seriály Redakce, Vyprávěj, První republika, Kukačky, Guru nebo Zlatá labuť. O tom, jak se audiovizuální produkce pro televizní vysílání změnila a jak se vývoj odrazil na Dramedy Productions, jsme mluvili s výkonným ředitelem Filipem Bobiňskim.

Společnost Dramedy Productions je známá především díky výrobě seriálů. Je tvorba seriálů vaší primární náplní, nebo se podílíte i na jiných audiovizuálních projektech?

Seriály jsou naší hlavní náplní. Naším záměrem bylo od počátku přinést do televizního vysílání nový typ seriálů, zlepšit jejich kvalitu a rozproudit trh tak, aby se podobal trhům v jiných zemích západní Evropy. Byli jsme v té době téměř jediní, ale trh byl celkově zakonzervovaný a spolupráce televizí s externími produkcemi nebyla běžná. Navíc komerční televize v té době vlastní seriály téměř nedělaly, zaměřovaly se na zábavu a na akviziční seriály. Mysleli jsme, že se to změní rychleji, ale televizní trh v Česku byl ve srovnání s rozvinutou Evropou neuvěřitelně nedynamický.

Proč to nešlo?

Jako by chyběla nějaká motivace dělat opravdu dobrou televizi. A navíc to umožňovalo i rozložení sil na trhu, které konkurenci skrze soutěž o atraktivitu programu dlouho nevytvářelo. Co se týče spolupráce s externími producenty, historicky většina klíčových lidí z televizní branže přišla z ČT, která byla zvyklá na in-house výrobu. Továrna na obsah, která vysílá. Myšlenka, že příběh vymyslí a připraví externí tým, resp. firma, byla televizím vzdálená. Že na nich jenom někdo vydělá. Ale televize je hlavně o vysílání-distribuci (dnes i nelineární), vytvářet obsah umí producenti.

My jsme se pak ucházeli také o televizní licenci v době, kdy se mělo rozjíždět vysílání DVB-T. Například ve Španělsku se na založení televize La Sexta podílely produkční společnosti a tamější trh to z hlediska nabídky výrazně posunulo. Náš koncept, o několik let dříve než to aplikovala Nova, chtěl cílit na publikum 15-54. Abychom mohli nabídnout moderní program, nemohli jsme cílit na širokou diváckou skupinu. Pokud si vzpomenete, tak nabídka televizí byla v té době strašně konzervativní a pro staré publikum. Celé licenční řízení pak pod různými tlaky zkolabovalo, rádoby televizní odborníci, kteří si uměli představit akorát televize-dinosaury, tvrdili, že trh více televizí neuživí. S velkým zpožděním pak licenci dostala TV Barrandov, která ji ale naprosto promarnila. Zatímco nově vznikající televize ve světě se snažily přinést inovace, to nejzajímavější, tvůrčí a svěží, oslovit mladší diváky a podobně, tady vznikl od počátku doslova bizár.

Dramedy Productions se profiluje jako nezávislá filmová a televizní produkce, která spolupracuje jak s komerčními televizemi, tak s televizí veřejné služby. V čem je hlavní role takové firmy pro vysílatele?

Externí produkce musí přinášet zajímavý obsah, nápady a kreativitu jejich zpracování. Smysl není v samotném zajištění organizace výroby, jak si řada lidí myslí. Projekty dodané danou produkční společností jsou zárukou určité kvality, od nápadu až po jeho realizaci. Za to ručíme my, producenti. Projekt pak přirozeně i vyrábíme, protože si při tom hlídáme, aby zdroje byly nasměrované tam, kde to pro projekt má největší smysl. Vlastně to je tak, že televize by s námi ani nespolupracovaly, kdybychom jim nenosili zajímavé projekty.

Z vašich slov vyplývá, že postoj televizí k externím produkcím se přeci jen postupem doby mění. Vidíte, že by televize měnily svůj přístup k seriálové tvorbě také z kreativního hlediska?

Televize v konkurenci globálních platforem investují mnohem více do obsahu, který má tvůrčí ambice, je inovativní tématem nebo formou. A tím se asi změnil i postoj ke spolupráci s externími producenty. Šanci tvořit dostávají ti, kteří skutečně mají zajímavé nápady a umí je i vyrobit. Napomáhá také aktivita Asociace producentů v audiovizi, která tlačí na převzetí praxe a legislativních nastavení vycházejících z evropské audiovizuální směrnice (AVMSD). Ta nutí oligopolní televizní trh k tomu, aby televize vyráběly i s externími producenty, kteří nejsou vlastněni vysílatelem. To se promítá do nároků na kreativu a vytváří kvalitnější nabídku pro diváka.

Když se podíváte na vaši dvacetiletou historii, které události byly pro vývoj vaší firmy ty zlomové? Byl to seriál Vyprávěj, který se v roce 2010 stal absolutním vítězem cen TýTý a odnesl si také cenu pro seriál roku?

Začali jsme na Nově seriálem Redakce. Byl to adaptovaný formát, což nám dalo základní rámec, mantinely, protože ani scénáristé či ostatní tvůrci neměli v té době zkušenosti s vytvářením takového typu seriálu. Adaptace nám pomohla nastavit seriál celkově tak, jak jsme si představovali. Seriál Vyprávěj byl náš první seriál, který vznikl v našem vlastním vývoji – nikoli podle formátu – a jeho úspěch určitě upevnil naši spolupráci s ČT. Před Vyprávěj jsme pro ČT natočili ještě rodinný komediální seriál Horákovi. Ten v premiéře trochu zapadl, ale na ČT se vysílá v repríze pravidelně každé léto a je velmi oblíbený zejména u dětí.

Myslím, že Vyprávěj bylo dokonce i jedním z milníků, kdy se Česká televize začala více otvírat spolupráci s externími producenty. ČT díky managementu Petra Dvořáka začala investovat do kvalitní hrané tvorby a stala se tahounem na trhu.

Dalším milníkem asi byla První republika, kterou jsme s ČT koprodukovali a prodali do celé řady zemí světa. V neposlední řadě, ale i Kukačky, kde jsme si vyzkoušeli zase jiný žánr a hodně jsme to postavili jako herecký seriál.

Nárůst poptávky pak na trh přineslo rozhodnutí CME začít investovat do lokálního obsahu zejména pro Voyo, což je vlastně nedávno. Bylo by bývalo přirozené, kdyby se to stalo už s příchodem nových televizí při přechodu na výše zmíněné digitální vysílání, nicméně televize, které by takovou tvůrčí konkurenci způsobily, nevznikly. A tak až s příchodem platforem jako Netflix, HBO nebo Disney+ se i komerční televize začaly mnohem více snažit nabídnout atraktivní lokální obsah a rozšířily spolupráci s externími producenty.

Když padla zmínka o globálních streamovacích službách, už loni jste za Asociaci producentů v audiovizi (APA) navrhovali, aby videoslužby na vyžádání investovaly zpět do výroby na českém trhu část peněz, které zde získají. Jak to s návrhem teď vypadá?

Zatím nevíme, jestli Netflix a další tady budou muset investovat. Ministerstvo kultury teď podporuje variantu návrhu audiovizuálního zákona, podle které by globální hráči na našem trhu investovat měli. Odpovídá to záměru evropské audiovizuální směrnice, která ale konkrétní podobu záměru nechává na členských zemích. Nejedná se o „socialistickou regulaci“, jak se na to dívají někteří konzervativní politici. Naopak, jde o to, aby se trh rozvíjel a aby se vyvážil oligopol, který televizní a VOD platformy představují. Nabídka nadnárodních streamovacích společností již vede k tomu, že lokální televize více investují do obsahu. Poptávka vytvořená nadnárodními platformami přinese do audiovize další investice a tlak na zvyšování kvality produkce. Investice globálních hráčů mohou posílit i vícezdrojové financování projektů a umožnit tak vznik ambicióznějších děl.

Nova a Prima shodně říkají, že do původní tvorby teď dávají rekordní objemy peněz, což s dostupností služeb od globálních hráčů jistě souvisí.

To je moc dobře, ale nemůžeme jim za to exkluzivně rezervovat trh. Český producent je investor jako jakýkoli jiný. Potřebujeme mít srovnatelné podmínky jako v ostatních zemích v Evropě, jinak nebudeme konkurenceschopní. Spolupráce s globálními hráči přispěje i k rozvoji know-how a schopnosti vyrábět projekty, které se budou vyvážet do zahraničí. Např. Netflix je silně aktivní ve výrobě v Polsku a Poláci jsou velmi kreativní a ambiciózní. Pokud nebudeme globální hráče tlačit k investicím do výroby obsahu s českými tvůrci a producenty, budeme se dívat víc na polské seriály a nám ujede vlak.

Jak konkrétně rozvoj streamovacích služeb dopadá na Dramedy Productions? Musíte vyrábět víc, nebo je to stejné?

Cítíme, že je víc možností pro produkci i financování projektů, což je pozitivní.

Kolik seriálů jste schopni za rok připravit? Je to kapacitně náročnější?

Loni jsme udělali tři seriály, ale už to bylo na hraně. Na druhou stranu, když bude poptávka stabilní, tak jsme asi schopni vyrábět víc projektů a postupně si nabírat tvůrce, vychovávat si je a rozšiřovat tým. Problém je ale v krátkodobosti a nárazovosti. Proto, abychom se kapacitně zajistili, tak potřebujeme stabilitu na trhu. V budoucnu také očekávám, že dojde k určité konsolidaci producentského trhu, protože náročnost audiovizuální tvorby si vyžádá silné a stabilní společnosti, které zvládnou finančně i kapacitně náročné projekty.

Od letošního ledna obsadily seriály z vaší produkce čtyřikrát v týdnu hlavní vysílací čas. Na ČT1 se v úterý a ve čtvrtek vysílají reprízy seriálu Vyprávěj a v pátek nová řada seriálu Kukačky. Na Nově je velkou novinkou dobový seriál Zlatá labuť. Už se někdy dříve stalo, že jste měli takto obsazený večerní televizní čas?

Jednou jsme měli obsazená tři večerní okna, kdy se vysílala první série Kukaček a opakoval se seriál První republika dvakrát týdně. Teď to ještě trochu povyrostlo. Navíc máme v plánu se produkčně rozšířit i do žánru entertainmentu, což by teoreticky mohlo přinést další okno v hlavním vysílacím čase.

Jak jste s přípravou daleko?

Ještě o tom nemůžeme mluvit. Zabýváme se tím už delší dobu a vybíráme spolupracovníky.

Ještě k druhé řadě seriálu Kukačky – na tiskové konferenci před jejím uvedením jste naznačoval, že s třetí řadou seriálu příliš nepočítáte. Platí to?

Třetí řadu Kukaček už dělat nechceme. Řekli jsme si, že po 26 dílech je dobré příběh uzavřít, nejen proto, že nám vyrostou kluci a museli bychom uvažovat o nějakém posunu v čase a to většinou u seriálu nefunguje. Mohu ale prozradit, že se stejným týmem chystáme pocitově podobný projekt, také s rodinnou tematikou a silným společenským přesahem. Vypadá to, že by se mohl realizovat.

Nacházíme se teď v prostoru studia, ve kterém natáčíte seriál Zlatá labuť. Postavili jste zde repliku obchodního domu a interiéry, ve kterých se příběh odehrává. Muselo jít o nákladnou investici. Je to i tak cenově výhodnější než natáčení v exteriéru?

Rozhodně ano. Bez toho by to vůbec nešlo, jsou stanovené hodnoty vysílacího okna a očekávané ceny. Velkou většinu točíme ve studiu, některé dotáčky jsou připuštěny v exteriéru. „Kulisy“ nám dávají potřebný komfort pro natáčení. Podobně jsme to řešili i v případě seriálu Vyprávěj. Pro první sérii byla prostředí vystavěná ještě v České televizi a potom v ateliérech v Jinonicích. Když jsme točili První republiku, tak jsme měli postavenou vilu právě tady ve Kbelích, ale tehdy studia ještě nebyla naše. Máme nyní jedno studio a zázemí a plánujeme ještě dostavbu. Pro účely interiérů obchodního domu Zlatá labuť slouží budova o rozloze 1000 metrů čtverečních, dále máme pro tento seriál pronajatou halu 1500 m², kde je vystavěná restaurace, kanceláře, byty a suterén obchodního domu. A ještě máme k tomu přistavený venku vchod do obchodu, terasu a rampu. Nadsázkou řečeno, je to takový malý Hollywood… Dekorace jsme postavili v rekordním čase tří měsíců. Musím říct, že lidi, kteří kulisy vytvářejí, jsou velcí profesionálové. Toto řemeslo je v Česku na vysoké úrovni.

Seriál Zlatá labuť je zamýšlený jako dlouhodobý. Na kolik dílů se plánuje?

Minimálně se plánuje na cca 40 dílů, zatím jich bylo odvysílána více než třetina. Po letních prázdninách bude vysílání pokračovat. Seriál je plánovaný jako dlouhoběžící, aby se pokryly náklady. Úvodní investice je velká, proto je třeba natočit víc dílů.

Slovenská televize Markíza, která je sesterskou televizí TV Nova, souběžně se zařazením seriálu Zlatá labuť uvedla seriál se stejnou tematikou Dunaj, k vaším službám. Do jaké míry jste na něm participovali?

Slovenská adaptace vyšla z našeho konceptu seriálu Zlatá labuť, poskytli jsme Markíze synopse seriálu. Detail scénáře a vývoj příběhu si už ale napsali na Slovensku sami, příběh byl přizpůsoben slovenskému trhu. Je to vyloženě ukázkový příklad toho, když se prodává formát, ale jen s tím rozdílem, že tady to bylo bez scénářů.

Do nabídky Netflixu se dostala i První republika. Může spolupráce s Netflixem dojít tak daleko, že byste pro něj vyráběli?

Jsme v kontaktu, ale zatím nemáme nic konkrétního. Polský trh je zaměstnává dostatečně, ale snad je otázkou času, kdy se k nám posunou. Nerad bych to zakřiknul.

Je obecně vůbec reálné, že byste vyráběli i pro zahraniční televize?

Občas jsme zahraničním televizím poskytovali servis, ale jinak není typické, že by producent z jedné země dělal pro druhou. To je možné v rámci koprodukcí. Když se dělá projekt, který má potenciál pro více teritorií, tam o spolupráci můžeme mluvit a o takovou se snažíme. Naše projekty se celkem prodávají ven – Kukačky se už prodaly do Polska, na Slovensko, do Belgie nebo i do Slovinska, První republika do řady dalších zemí vč. Číny a USA nebo je také na platformě Amazonu.

Zmínil jste, že byste chtěli vstoupit také do zábavního žánru. Je ještě něco, co pro letošní rok chystáte?

Pokud nám to zapadne do výrobních plánů, chtěli bychom zahájit dostavbu studia. To je dalších 1200 m². Pak už bychom si nemuseli pronajímat pro naše projekty další prostory a zároveň bychom nová studia využili pro jiné věci.  

Filip Bobiňski, výkonný ředitel, Dramedy Productions

Na počátku kariéry pracoval v mezinárodní filmové společnosti Capitol Films v Londýně a ve společnosti EuroArts v Berlíně, kde se podílel na produkci a financování mezinárodních filmových a televizních projektů. V roce 2003 inicioval vznik filmové a televizní produkční společnosti Dramedy Productions. V rámci Dramedy projekty iniciuje a vede jejich vývoj a celkové tvůrčí ztvárnění. Je členem představenstva APA, členem představenstva CEPI a členem International Academy of Television Arts & Sciences.